Ano. I já už hlásím příjezd z kempu domů. Podařilo se to v pondělí přesně o půlnoci.
Mařenka má nové čerpadlo a už vrčí. Výměna nakonec úplně jednoduchá nebyla, protože čerpadlo, které jsem sehnal je sice funkční ale zase mělo ulomenou trubičku... Takže jsem musel na místě - tedy v kempu kolem deváté večerní - provést rozborku čerpadel a ze dvou stvořit jedno. Na to, že to v podstatě nejsou demontovatelné díly (nalisované hadičky, svařované spoje) to šlo v celku hladce.
Teď mám v kempu pro změnu Punto. Jedním autem jsem přijel a jedním odjel. Štěstí, že mě nepotkal Cimrmanův syndrom a auta se mi v kempu nehromadí, ale zůstávají na konstantní hodnotě. Nicméně to znamená, že do kempu sfrnknu v pátek ještě jednou - pro to Punto.
A teď to hlavní. Jsem věčný šťastlivec a mívám štěstí v neštěstí, což se potvrdilo i teď. Kde jinde se mi má pokazit auto, než na srazu Mareáků kde jsou desítky lidí, co tomu rozumí, ale hlavně - chtějí pomoci a pomůžou!
Tímto bych chtěl všem strašně moc poděkovat. V jednom okamžiku dělalo na autě snad i šest lidí s dvěma notebooky (a dvěma kladivy) a ještě se u toho střídali! A dokonce mě i domů odvezli! Takže ač bych chtěl poděkovat jmenovitě, tak to nedám a určtiě bych aspoň na pět až patnáct pomáhajících zapomněl. Tak ještě jednou - DĚKUJU VÁM VŠEM, JSTE SKVĚLÁ PARTA (a navíc umíte i solidně zapařit!):-)
Dále bych chtěl poděkovat všem organizátorkám a organizátorům, že všechny situace čekané i nečekané zvládli s grácií a přehledem.
Zvláštní díky patří těm co se zapojili do poslední chvíle utajované soutěže o nejkrásnější mužské nohy! Děkuju, za to že necouvli, když se dozvěděli vo co gou a hlavně že bylo fakt na co koukat!
P.S.: Kladivo se nakonec ukázalo nezbytnějším nářadím, než notebook...